THE THRESHOLD OF THE NOOSPHERE
Blanca De la Torre
Termín noosféra (z řeckého „noos, nous“ = „duše“ a „sphaira“ = „oblast, prostředí“) se objevil jako analogie k pojmům „geosféra“ (hmotný, neživý svět) a „biosféra“ (živý svět). Mimo tyto a nad těmito sférami leží další dimensionální sféra – „noosféra“. Tímto pojmem se rozumí svět konceptuálního myšlení, splynutí lidských myšlenek nebo odrážejících se podnětů vyprodukovaných lidským intelektem. Jak prorokoval starý mayský kalendář a jak se blížíme roku 2012, je stále jasnější, že se přibližujeme hranicím noosféry. My, lidé, začínáme prostřednictvím transmutace prvků vytvářet zdroje. Tuto cestu jsme zahájili atomovou bombou a pokračovali v ní supravodivým urychlovačem částic (LHC), který nedávno začal fungovat ve Švýcarsku, nebo případně tzv. alchymií, jež je všudypřítomná v dějinách. Podle Pierra Teilharda de Chardina může být noosféra nejlépe popsána jako druh kolektivního vědomí lidské masy, která zalidňuje zemi. V souvislosti s tím, jak lidstvo samo sebe organizuje do komplexnějších sociálních sítí, stále více roste povědomí o noosféře.
Zvýšený mix jednotlivých subkultur kombinovaný s usměrněným tokem rychlých informací vede k utváření hybridního tavícího kotle, což není nic jiného než mimořádná výměna idejí a bezprecedentní koncepce reality. Kritický bod, kterého svět dosáhl ve všech oblastech – pozorujeme drolení stávajícího systému našeho světa a environmentální a ekologickou degradaci naší planety (tzn. globální oteplování, které je kajícným přízrakem 21. století) –, vede k procesu spirituálního otevírání a transformace, které se projevují návratem k základům spirituality, jež je vetkána do látky existence. Nyní vnímáme život jako inteligentní pavučinu. Přizpůsobili jsme naše vnímání reality disasociaci času, což nám umožňuje zůstat v neporušeném a trvalém stavu, kdy jsme osvobozeni od břemene linearity.
Všudypřítomné a trvale se vyvíjející nové mediální technologie podporují rychlý vznik a samoorganizaci kolektivní inteligence. V diskusi Diany Reed Slattery o xenolingvistice se uvádí, že zvýšená utilizace počítačové grafiky, animace a internetu vznášejí možnost toho, že se v naší kultuře objevují nové formy jazyka, zvláště pak jazyka vizuálního. Slattery pohotově pozoruje, že „Přirozený jazyk je prostě příliš pomalý software k zpracování komplexity, simultaneity několikanásobných významů a rychlosti a množství kognitivních spojení mezi idejemi a obrazy proudícími do psychedelického stavu těla a mysli.“ (1)
Bylo pravděpodobně nezbytné nechat rozdrolit náš finanční a světový systém a zanechat naší planetu v tomto velmi vážném a bolestivém stavu, protože, dle Erica Davise, „někdy jediným způsobem, jak ukázat, jak pevně jsou věci konstruovány, je tyto věci zničit.“ Připojujeme se k Davisově optimismu a doufáme, že tato destrukce může vyvolat pocit společenství a spásy, v jehož rámci může umění sehrát roli iniciační zkušenosti pro kolektivní myšlení a integrovat myšlenky do společenství. (2)
Vstupujeme do dynamického procesu překonávání individuálních odcizení a prostřednictvím zvládnutí holistického názoru, který je klíčem k vyšší sféře myšlení - noosféře, dosahujeme globální a morální odpovědnosti a osvobození vědomí. Všechny tyto skutečnosti nejsou nic jiného než některé příklady postojů, které symbolizují nástup této nové éry, jasnou vizi změny směru orientace znalostí a pohledů týkajících se naší planety, lidí, vesmíru a informací, které mohou a musí být ztělesněny v umění. „Vyzvěme bestii, ať se ukáže“. (3)
Poznámky:
(1) Diana Reed Slattery, "Xenolingvistika I: Aspekty odcizeného umění" – z kompilace „Směrem k roku 2012“, 2008.
(2) Eric Davis, "Hořící lidé" – z kompilace „Směrem k roku 2012“, 2008.
(3) Davis popisuje básnický terorismus z díla Divadlo krutosti jako uměleckou taktiku, která vyvolává všechny kontradikce umění a jeho vnímání. Vyzvání bestie, ať se ukáže, je nástup chaosu, zřeknutí se kolektivního nevědomí a začátek opravdového vnímání reality.
seznam umělců
COM&COM
Christoph Draeger
Elena Bajo
Federico Solmi
Ivan Navarro
Jenny Marketou
Johannes Gees
Chus García Fraile
Olaf Breuning
Nina Sobell
Warren Neidich
Yves Netzhammer
